Podzim je obdobím, kdy velká část cestovních kanceláří obnovuje své pojistky pro případ úpadku. Letos ovšem řada majitelů či manažerů těchto společností na nabídky pojistných ústavů teprve čeká. A s velkým napětím – nejenže meziročně dramaticky vzrostla cena tohoto produktu, ale podstatně se také zmenšila celková kapacita pojišťoven. Je prakticky jisté, že pojistku, bez které nelze v prodeji zájezdů podnikat, nedostane každý. Bankovní záruka coby alternativní nástroj je pro většinu cestovek nedostupná a s jiným řešením zatím stát nepřišel. Profesní svazy začínají hovořit o ústavních žalobách.
Na úvod dejme zaznít statistikám. Ministerstvo pro místní rozvoj, v jehož gesci je cestovní ruch, ke čtvrtku 7. října evidovalo 618 cestovních kanceláří. Před dvěma lety, tedy v říjnu 2019, jich úřad vedl v evidenci 856. Na diskuzní COTakhle snídani zorganizované agenturou COT group o tom ve čtvrtek minulého týdne informovala Renata Králová, ředitelka odboru cestovního ruchu Ministerstva pro místní rozvoj (MMR). „Během loňského a letošního roku ukončilo definitivně provozování cestovní kanceláře 50 podnikatelů, z toho bylo 21 úpadků. Celkem 183 cestovních kanceláří svoji činnost přerušilo“ dodala.
Současný vývoj na trhu ovšem nasvědčuje tomu, že již během podzimních měsíců mohou řady cestovních kancelář prořídnout ještě výrazněji. Ne všem se totiž podaří uzavřít pro příští rok smlouvu o pojištění pro případ úpadku, bez které nemohou svoji touroperátorskou činnost vykonávat. Důvodem přitom nejsou pouze špatné ekonomické výsledky, jak by se mohl leckdo domnívat, ale také nedostatečná pojistná kapacita, kterou aktuálně disponují zdejší pojišťovny. Z evropského trhu se totiž stáhli dva ze tří největších zajistitelů (laicky řečeno „pojišťoven pojišťoven“), bez jejichž součinnosti a podpory nemohou pojišťovací ústavy kvůli příliš vysokým pojistným částkám přebírat rizika vyplývající ze smluv o pojištění insolvence cestovních kanceláří. Zajišťoven nabízejících tento konkrétní produkt funguje v Evropě podle Štěpána Landíka z České asociace pojišťoven (ČAP) zhruba osm. „A dva největší hráči na trhu – společnosti Swiss Re a Munich Re – již oznámili, že s tím končí,“ uvedl Landík, podle kterého je důvody třeba hledat již v roce 2019, kdy došlo k úpadku nadnárodní cestovní kanceláře Thomas Cook – škody s tím spojené v konečném důsledku zaplatily právě zajišťovny. Pro jejich současné managementy přestal být trh se zájezdy atraktivní, v důsledku čehož se napříč Evropou snížila kapacita pojišťoven pro pojištění cestovních kanceláří. Některé dokonce s tímto produktem končí. V Česku aktuálně nabízí pojištění insolvence sedm pojišťoven, v příštím roce se ale jejich počet s největší pravděpodobností sníží. „Konkrétní počet závisí na výsledku jednání o zajistných kapacitách, která ještě stále probíhají,“ uvedl Landík. Záležet bude pochopitelně i na kapacitách, které získá každá jedna pojišťovna. Je nicméně téměř stoprocentně jisté, že ani při nejlepší vůli nebudou pojišťovny schopny vyjít vstříc všem zájemcům o pojištění insolvence. Kolik jich odejde s nepořízenou, si ale nyní nikdo netroufne odhadnout. A přibrat do portfolia nového klienta, případně pojistit nově vzniklou cestovní kancelář, to je pro pojišťovny v současnosti téměř nepředstavitelné.
Nejde ale jen o to, že některým cestovním kancelářím nebude pojištění insolvence pro příští rok vůbec nabídnuto. Jak upozornil místopředseda Asociace cestovních kanceláří ČR (ACK) Zdeněk Kříž, podmínky pojištění se meziročně změnily tak dramaticky, že si některé cestovní kanceláře uzavření smlouvy nebudou moci dovolit. Cena pojištění (tedy výše pojistné sazby) a zejména požadovaná spoluúčast jsou u tohoto produktu nyní mnohonásobně vyšší než v kdykoli v historii. Formou zvýšené spoluúčasti se pojišťovny jednoduše snaží kompenzovat zmiňovanou chybějící pojistnou kapacitu. A rostoucí cena pojištění souvisí s vyššími riziky, kterým pojišťovny (a tedy i zajišťovny) čelí napříč celou Evropou. V době pandemie se zkrátka cestovní ruch stal rizikovou disciplínou, což může potvrdit i nejeden zaměstnanec cestovní kanceláře, který se třeba pokoušel získat bankovní půjčku nebo hypotéku…
Mimochodem – Štěpán Landík na COTakhle snídani vyjádřil víru, že zajistitelé opět pochopí, jakou hodnotu pro ně trh s tímto produktem měl, a svoje rozhodnutí revokují, ovšem pokud se tak stane, rozhodně to nebude v horizontu měsíců. Aktuálně je proto třeba hledat alternativní řešení.
Tuzemská legislativa, tedy zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu, nabízí jako alternativu k pojištění insolvence ještě bankovní záruku. Tou ostatně své povinnosti pro příští rok vyřešila skupina DER Touristik, do které patří cestovní kanceláře Fischer či Exim Tours. Jenže pro drtivou většinu ostatních cestovních kanceláří je tento produkt prakticky nedostupný. Ani DER Touristik nezískala podle kuloárových informací bankovní záruku „na první dobrou“, přestože za ní stojí nadnárodní obchodní skupina REWE, která se v loňském roce v tiskové zprávě pochlubila rekordním obratem ve výši 75 mld. eur. Tím, že dva největší touroperátoři odešli z pojistného trhu, se mimochodem mírně zlepšily vyhlídky pro ostatní cestovní kanceláře – jednoduše řečeno, celková pojistná kapacita se bude moci teoreticky rozdělit mezi větší počet subjektů. V praxi ale do hry vstupuje více proměnných (mj. výše spoluúčasti jednotlivých pojištěných cestovek) a nelze proto například jednoduše říct, kolik dalších touroperátorů bude ze situace profitovat.
Jiný garanční nástroj než pojištění nebo bankovní záruku aktuálně platná česká legislativa nepřipouští. A to považují cestovní kanceláře za největší kámen úrazu. „Komerční systém selhal a je proto úkolem státu, aby urychleně přišel s řešením, jež by cestovním kancelářím umožnilo nadále podnikat,“ řekl v citované diskuzi Roman Škrabánek, prezident Asociace českých cestovních kanceláří a agentur (AČCKA), podle kterého se nyní naplno projevuje anomálie tuzemského systému, kdy o podnikání jednoho komerčního subjektu rozhoduje jiný privátní subjekt. „Role státu je v tuto chvíli naprosto zásadní,“ konstatoval Škrabánek.
Odpovědnost v tomto směru padá zejména na Ministerstvo pro místní rozvoj, do jehož gesce cestovní ruch spadá. Ředitelka tamního Odboru cestovního ruchu Renata Králová během diskuze uvedla, že se úřad snaží rozpracovat několikero návrhů řešení. Jednak se uvažuje o prodloužení programu COVID – Záruka CK, který již v uplynulém roce pomohl řadě cestovních kanceláří získat pojištění pro případ úpadku pro letošní rok. V současné podobě běží tento program do konce letošního roku. Pro jeho případné prodloužení, navýšení celkové sumy a zřejmě i zvýšení maximální částky bankovní záruky za spoluúčast (dosud šlo o max. 4 mil. korun na jeden subjekt), které by program prakticky otevřelo větším touroperátorům než dosud, by (pokud by neměl pokračovat jen v režimu De Minimis) ale bylo potřeba získat notifikaci od Evropské komise. Pro úplnost dodejme, že na tomto podpůrném programu spolupracuje MMR s Ministerstvem průmyslu a obchodu, obhospodařován je pak Národní rozvojovou bankou. Jednání o budoucnosti programu je podle Romana Škrabánka naplánováno na 21. října. Účastníci COTakhle snídaně se shodli, že obecná vůle je program v uvedeném smyslu prodloužit.
„Pokud jde o legislativu, v závislosti na podzimním vývoji připravíme změny zákona č. 159/1999 Sb. tak, aby byly podmínky pro cestovní kanceláře udržitelné a převážná část trhu mohla podnikat dále a za podmínek, které budou pro většinu podnikatelů a dalších zainteresovaných subjektů přijatelné. Pracujeme na všech možných variantách, které jsou kombinací již známých institutů, jako jsou pojištění či garanční fond,“ řekla Renata Králová a naznačila, že stávající garanční fond by teoreticky mohl být upraven do podoby, v jaké nyní funguje po nedávné úpravě v Německu. Princip současného německého řešení popsal Štěpán Landík tak, že cestovní kancelář na začátku zajistí menší část svého obratu (cca 6-7 %) pomocí pojištění, kauce nebo bankovní záruky, a dále pak přispívá částkou zhruba 20 eur za každou cestu každého svého klienta do garančního fondu, do kterého na počátku německý stát vložil 100 mil. eur. Během zhruba pěti let by měl být fond naplněn na cílovou částku 750 mil. eur. V případě úpadku některého z touroperátorů by byla většina škod pokryta právě z tohoto fondu a pojišťovnám v Německu tak stačí menší kapacita. Po podobné změně nastavení pravidel současného tuzemského garančního fondu a jeho využití jako třetího nástroje zajištění cestovních kanceláří volal během COTakhle snídaně mimo jiné i prezident AČCKA Roman Škrabánek. S fondem jako případným třetím pilířem souhlasil i Zdeněk Kříž z ACK ČR, který nicméně upozornil na potenciální riziko – minimálně v úvodní fázi (do naplnění fondu) by totiž nový nástroj vyžadoval aktivní finanční angažmá ze strany státu. „A byl by stát ochoten toto riziko nést?“ tázal se Kříž s odkazem na negativní zkušenosti s jednáními s Ministerstvem financí ohledně možného využití EGAP coby zajistného nástroje.
Do zákona by podle Renaty Králové mohl být inkorporován i nový nástroj v podobě například svěřenských fondů. Princip je jednoduchý – cestovní kancelář by složila prostředky například na účet advokáta či jiné pojištěné osoby, která by fungovala jako jejich správce a v případě úpadku dané cestovní kanceláře by z nich hradila související závazky.
V konečném důsledku by tak svěřenské fondy fungovaly podobně jako kauce, resp. vázaný vklad, který dlouhodobě jako alternativu k povinnému pojištění či bankovní záruce prosazuje Jaromír Mráz, majitel táborské CK Mráz. Ten se svým návrhem vystoupil i na citované snídani. Prostřednictvím kauce složené u ČNB, Ministerstva financí či jiné k tomu určené státní instituce by cestovní kancelář podle Mráze ručila za svá vlastní rizika a ne za neschopnost svých konkurentů. Povinná depozita by dle jeho názoru také spolehlivě odradila ty, kteří by chtěli podnikat s nepoctivými úmysly. Jak ale sám Jaromír Mráz konstatoval, v současnosti je tento návrh, který by vyhovoval zejména menším a středně velkým cestovním kancelářím, téměř neprosaditelný – vyžadoval by totiž například změnu zákona o konkurzu a vyrovnání…
U všech zmiňovaných návrhů řešení tkví problém v tom, že žádné z těchto opatření nevyřeší situaci těch cestovních kanceláří, které během letošního podzimu nezískají pojistku pro případ úpadku. Vše by totiž vyžadovalo změnu minimálně jednoho, většinou ale více zákonů, a to je za současné situace prakticky nereálné.
Zástupci ACK, AČCKA i pojišťoven tvrdí, že ministerstvo na riziko současné situace upozorňovali již na jaře. Na COTakhle snídani tak zazněly úvahy, že kvůli liknavosti tohoto úřadu budou některé cestovní kanceláře nuceny ukončit činnost. Podobné invektivy ale Renata Králová odmítla s tím, že legislativní proces trvá v Česku minimálně rok a že by se změny zákona nestihly včas projednat. „Nejenže se potýkáme s globální pandemií covidu-19, ale letošní rok je navíc volební, takže se sešlo dohromady víc negativních faktorů, kvůli kterým nebyly mnohé návrhy změn zákonů sněmovnou projednány,“ dodala.
V zájmu objektivity je třeba zmínit, že řešení situace hledalo ministerstvo i ve spolupráci s profesními svazy. Štěpán Landík z ČAP uvedl, že za zhruba půlroční spolupráce těchto partnerů byl již na jaře tohoto roku vypracován detailní návrh řešení, v kterém byla chybějící zajistná kapacita řešena zárukou od EGAP, tedy Exportní garanční a pojišťovací společnosti. Návrh ovšem neprošel přes Ministerstvo financí. Jeden z hlavních argumentů byl podle Zdeňka Kříže ten, že posláním EGAP je podpora exportu, ale výjezdový cestovní ruch je v konečném důsledku importní disciplína.
Představitelé cestovních kanceláří se ale samozřejmě logicky ptají, jak mají postupovat v případě, že nedostanou nabídku pojištění pro případ insolvence a nepodaří se jim získat ani bankovní záruku. Odpověď, která zazněla z úst Renaty Králové na zmiňovaném diskuzním setkání, je – přestože se dala očekávat – logicky příliš nepotěšila: „Jinou alternativu zákon v tuto chvíli nezná. Podnikatel má v takové situaci možnost přerušit svoji podnikatelskou činnost do doby, než se změní podmínky, případně dále fungovat jako cestovní agentura, nebo se zaměřit na jiný druh podnikání.“
Někteří představitelé cestovních kanceláří a jejich profesních svazů jsou názoru, že je tímto porušováno jejich ústavní právo podnikat. Na COTakhle snídani proto zazněly i úvahy o možných ústavních žalobách na stát. Pomocnou ruku svým členům v tomto ohledu slíbily podat i obě asociace sdružující v Česku cestovní kanceláře. Situaci každopádně budeme nadále sledovat a o případných změnách a novinkách budeme informovat. Zatím se zdá, že vše směřuje ke konsolidaci na trhu cestovních kanceláří. O té se sice mluví už léta, počet subjektů na trhu ale dlouhodobě stagnoval. Ačkoliv je nyní – vzhledem k právě probíhajícím jednání se zajistiteli – velmi obtížné cokoliv odhadovat, podle Štěpána Landíka z ČAP na českém trhu výhledově zůstane kolem 350 subjektů. Tedy o více než třetinu méně oproti současnému stavu…
Vážení čtenáři, Váš oblíbený portál Celyoturismu.cz bude v horizontu 3 měsíců uzavřen. To podstatné z cestovního ruchu – vývoj, statistiky, analýzy, legislativní problematiku atd. – proto nově najdete na zpravodajském portálu Hospodářské komory ČR www.komoraplus.cz a také ve...
Ve středu 4. května se uskutečnila valná hromada Prague Convention Bureau, v rámci níž proběhla volba nového představenstva a členů revizní komise. Kongresový průmysl Prahy, který je oficiálně zastřešován právě Prague Convention Bureau, tak získal nové vedení.
Asociace hotelů a restaurací ČR (AHR) ve spolupráci se společností Data Servis – informace zveřejnila výsledky vývoje tržeb v ubytovacích a stravovacích zařízeních za první čtvrtletí letošního roku. Z průzkumu vyplývá, že provozovatelé restaurací zažívají postupný návrat hostů na...
